Dorianovi

18. září 2015 v 20:54 | -T. |  Nezařazeno
Vlastně ani nevím, jak začít..
Možná ani nevím, co pořádně psát.. Ale co vím, je to, že omluvy v tomto případě už nejsou na místě. A jasně, můžu si za to sama.
Jako ostatně vždy.
Už toho bylo opravdu dost, hm? ..možná se ti konečně uleví. A budeš žít spokojený život..bez problémů, smutku, slz, zlomeného srdce, špatných nálad..špatných lidí.
Snažím se to přejít bez jakéhokoliv...zármutku, slz..šlo to. Ale teď už to nejde.
Vlastně jsem o tom neřekla ani holkám. Ostatně proč. Něco takového jim říkám pořád. A pak se to ze dne na den změní. A ony už jsou z toho stejně unavené, jako my dva.
Ani nevím, jestli si tohle vůbec přečteš.. protože chápu, mohla jsem se ti znechutit natolik, že už se ti ani ten posranej blog nechce číst. Ale na druhou stranu.. bude to teď tvůj jediný zdroj informací o mě, hm? Což je svým způsobem docela nefér, vzhledem k tomu, že já nebudu vědět nic. NIC. Protože já sama se stanu NIKÝM. Protože jo, je to kýč, ale polovina mého lepšího já odešla s tebou...nebo přinejmenším tříčtvrtina té poloviny. Takže teď je tu má horší polovina a čtvrtina poloviny druhé.
Tenhle článek nemá žádný řád, není uspořádaný.. prostě píšu, co mě napadne. Tak promiň. Minimálně za tohle.
Nechci přemýšlet nad tím, co bude dál.
Stačí, že je mi blbě z toho, co je teď.
Nic se mi nechce.
Nikdo mě nedokáže nakopnout.
A je mi špatně z myšlenky, že jsme přišli i o ty nejmenší a nejnedůležitější plány, co jsme měli.. hodina učení..hmm..to jo.
Člověk by si myslel, že se teď fakt začnu učit. Ale nezačnu. Víš, co budu dělat? Budu projíždět face, od té doby, co dojdu ze školy, až do doby, dokud neusnu, pro případ, že bys napsal. Což se nestane.
Mám toho ještě hodně co říct. Ale.. stejně je ti to teď asi fuk. A já už se dál nemůžu rozepisovat, protože.. NE.
Jinak - jo. Taky se měj. Měj spoustu úspěchů, a ať se ti v té škole daří.. Snad bude. I když se to nedozvím. Nebo dozvím, ale jako poslední.
Mohla bych sem dát link na nějakou tu ''naši'' ..ale to už jsou pro mě stejně všechny, co poslouchám. A proč to dělat těžší, než to je.
Žij dobrý život.
Jo a ještě jedna věc - možná pro tebe nebude vždycky v mým životě místo, ale v mým srdci je. Bylo. A bude. Navždy. Slibuju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dorian Dorian | 18. září 2015 v 21:52 | Reagovat

Nechci vypadat, že se mě to nijak nedotýká. Protože ano a možná víc, než si myslíš.
Musím se dívat na to co mi napsal, dokola si připomínat co se stalo a jak to je.. jen abych se nezlomil a nenapsal ti "že se to nějak zvládne ".
Nemůžeš budovat na sladkých slovech a příslibu něčeho lepšího.. a já nejsem schopný s ním, po roce, o tebe soupeřit. Jsem z toho všeho strašně unavený a prázdný.
Upřímně mě hodně mrzí, že to považuješ za hotovou věc. Že tě nenapadne s tím nic udělat. Ale to už je tvé rozhodnutí.

Víš, že na tebe budu vždy dávat pozor.

2 tereza-straw tereza-straw | E-mail | 18. září 2015 v 22:09 | Reagovat

[1]: Moc dobře víš, že já to jako hotovou věc neberu.
Nikdy jsem to tak nebrala.

A..něco dělat v plánu bylo. Ale nebudu dělat zase malé posunky, které povedou k tomu stejnému. Takže to radši nechám tak, jak to je. Na dobu neurčitou. Myslím, že ti to pomůže. Možná nám oběma.
Pokud teda nevychladneš. Což se může stát... A já se s tím musím smířit.

3 Dorian Dorian | 18. září 2015 v 22:24 | Reagovat

[2]: Jestli to vidíš v tomhle světle, dobrá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama