Samota má i světlé stránky

17. září 2015 v 21:00 | -T. |  Hlava do větru
No jo, opravdu je tomu tak. Já jsem teda jako vždycky byla společenskej člověk (nebo jsem si to o sobě aspoň myslela) - ale teď? Jako já nevím, jestli mám být ráda, nebo ne, ale děsně jsem si oblíbila samotu.
Když si můžu dělat co chci, a nemusím se nikomu podřizovat, a poslouchat, že nic nedělám, a s ničím nepomůžu. Můžu si pouštět písničky, aniž by je někdo slyšel, a ptal se, jak se ta a ta písnička jmenuje, a tak se nemusím nijak vyhýbat odpovědím na tyto otázky, protože, co si budem povídat, jsem děsně majetnická. Teda hlavně co se týče písniček. Můžu si číst, můžu gagovat, můžu...mrhat časem.

Ovšem děsně mě rozzlobilo vědomí, že jsem v poslední době četla strašně málo. Jako jasně, přečetla jsem si (někdy teda jen úryvek) povinnou četbu, a jinak? Nic. Ano, samozřejmě. Pokusy tu byly. Ale dopadly většinou tak, že jsem si je ''odložila na později'', a nebo mě prostě nebavily. A kam to jako spěje. Nikam. Sice mám teď rozečtenou.. - když jsou to čtyři díly, je to kvartologie? :D ehm.. - knihu, která má čtyři díly (vyřešeno!), ale i přesto jsem se rozhodla učinit radikální řez.
Po asi 250 000 letech (hyperbola!) jsem se rozhodla jít do knihovny (sama! můj doprovod selhal..ostatně jako vždy..díky, moje 1/4) a půjčit si knihu od E. A. Poa (povinná četba), protože už mě přestalo bavit číst všechnu povinnou četbu z PDF-ek.
Moc času jsem tam nestrávila, jelikož jsem si šla JEN PRO TUTO KNIHU (v mém případě totiž opravdu nemá cenu si půjčovat víc knih najednou), ale i za tuto krátkou dobu jsem si skvěle popovídala s paní knihovnicí. Tu, co tam bývávala dřív, jsem sice měla radši, ale tahle je taky fajn. Shodly jsme se na tom, že není nad knihy (v porovnání s čtečkama... a ano - mýma ''oblíbenýma'' PDF-kama), a že je smutné, že je nahrazují tyto supr čupr vymoženosti.
Takže ano! Nechte zvony znít! (''A jááá prosíím, nechte zvony zníííít!' '♪♫ -ehm, ehm.) Radujme se! Haleluja! Opravdu jsem to zvládla! No, takžee.. čtení zajištěno. (''Kvartologie'' bude muset chvilku počkat.)

Co jsem ještě shledala úžasného na samotě, je to, že jsem se po 250 000 letech (jo, zase. a co jako) dokopala ke cvičení! Obávám se, že mi zítra upadne pupek a.. prdel zadek, ale tak.. stálo to za to. Jdu si (opět) namalovat pláneček, který si připíchnu na nástěnku, a budu si odškrkávat dny! (Teda doufám - těchto pokusů už tady taky bylo..).

/
Právě se odehrálo/ - Práskání dveřma a nadávání jen proto, že jsem vypila mlíko, a nedala nový zpátky do ledničky, srsly!? Bože! Ruce se mi zatínají v pěst. Můj drahý otče, laskavě si uvědom, že TY NEJSI TEN, KDO ZE SPÍŽE PO SCHODECH NAHORU TAHÁ CELEJ KARTÓN! DO PRDELE! A TY MI TADY BUDEŠ VYČÍTAT 10 KROKŮ!?!?!? Uklidněte mě někdo, prosím.

Nádech, výdech.

Mohla bych popisovat, jak jsem dnes ve škole byla znechucená ze svých nejbližších kamarádek, a že i když to tak normálně není, tak ostatním lidem nejsem úplně šumák, ale... nemám na to teď už vůbec chuť.

Díky, tati, jsi fakt borec. Jako by toho pořád bylo málo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama