Milujte podzim!

27. října 2015 v 23:54 | -T. |  Hlava do větru
Konečně jsem udělala to, co jsem tak dlouho udělat chtěla.
Šla jsem na procházku do lesa, jo!
Původně jsem tam teda chtěla jít sama, se psem, jen tak, pročistit si hlavu a urovnat myšlenky, se zatajeným dechem poslouchat, jak na zem padá listí a křupou větve poddávající se větru.
Ovšem to mi nevyšlo - ale rozhodně si nestěžuju. Šla jsem s 2/4, a nelituju.
Bylo to úžasný. Strašně dlouho jsem v lese nebyla, a docela se za to na sebe zlobím. Je fakt úžasný..obzvláště teď, na podzim.. všude oranžovo, poslední odpolední sluneční paprsky proplétající se mezi stromy dopadající na tu zem plnou listí..nádhera.

Ostatně.. posuďte sami.


Po dlouhé době jsem si fakt užívala přítomný čas. Bylo to perfektní. Jen tak sedět, každá opřená o svůj strom, v kolečku...a já ty holky prostě žeru. Můžu s nima probírat svůj milostnej život stotisíckrát dokola - a ony mě stejně vyslechnou. Poradí, podpoří, řeknou mi věci, co nechci slyšet, ale i věci, které mě nakopnou.

Plánuju tam jít zase. Zítra. Určitě. Možná si sednu k tomu samému stromu, opřu se o něj, a budu si číst. Jo, včera jsem byla v knihovně. Vrátila jsem Poa a půjčila si dvě knihy: Starce a moře (kterého dřív či později stejně budu muset číst) a Psa baskervillského. A prostě je přečtu. Obě! Moje čtení je totiž opravdu hodně, hodně mizerné..

Takže jo, tahle rychlá procházka mi vyčarovala úsměv na tváři.

1/4 u nás chtěla dnes spát, ale mamce se to nelíbilo, ovšem já dostala geniální nápad.
Při cestě domů od doktora (praktická prohlídka v 17 letech - jsem zdravá jako řípa, ale údajně málo piju - jak to sakra vědí!?) mě oslnil měsíc. Pa-ne-bo-že. Takhle úžasný nebyl ani v létě! Byl tak obrovský a zářivý..prostě - wow. Vyrazilo mi to dech. Mamka byla děsně v šoku, když jsem zařvala přes celý auto: "TY VOLE!" (A já jsem zase v šoku z toho, že jde tak božsky vidět úplněk už o půl šesté večer.. prostě: co?!)

Takže ano, už je vám asi jasné, jaký ten plán přibližně byl. Pověřila jsem svou drahou 1/4 propašováním toho nejlepšího bílýho vína, co jsem kdy pila, opekla jsem rohlíky v toustovači, sbalila arašídy, bonbony z bonboniéry, a vyrazily jsme na mé nejoblíbenější místo, ze kterého jde všechno úžasně vidět. No, nebo možná už ani ne nejoblíbenější. Stala se z něj velmi frekventovaná destinace, a to mi trhá srdce.
Tak jsme tam prostě jen tak seděly, plácaly nesmysly, dopovaly se jídlem a zapíjely to vínem, a bylo nám dobře. Koho zajímalo, že jsme obě měly zmrzlé ruce jako blázen. Bylo to fajn. A kvůli takovým chvilkám bych si nechala umrznout snad všechny prsty.
Tohle místo je ovšem proslulé tím, že tam šíleně fouká, a tak jsme se radši přesunuly pod kopce, abysme tolik nemrzly. Naším dalším spontánním cílem bylo dětské hřiště. Přísáhám, že jsme tam nic neponičily! Zatímco jsem neustále byla unešená tou šíleně zářivou planetou, probíraly jsme sex a věci s ním spojené. Víte, nebudu vám lhát, co fakt hodně nesnáším, jsou stresy z těhotenství. Ale ten sex mi zatraceně chybí. Ne, kecám. Budu přesnější. Chybí mi sex s ním. (Terezo, tobě chybí cokoliv spojené s ním. Drž hubu.)

Takže jo. Takhle jsem strávila svůj volný den. A nestěžuju si. Spíš si zasloužím pochvalu: rozhodně je to lepší, než sedět doma, a utápět se.. v tom. Alespoň teď..

Musím končit, vážně už oči držím otevřené tak tak. Dokonce jsem usla ve vaně, chápete to? Takhle mě dokážou dvě procházky (a nedostatek spánku) zničit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama