Nic extra

23. ledna 2016 v 0:03 | -T. |  Hlava do větru
Po delší době o sobě dávám opět vědět.
Co je u mě nového?
Všechno, a vlastně vůbec nic.
A o spoustě věcech se mi ani nechce mluvit. Je to špatný? Že už ani na blogu nechci..?

Onemocněla jsem. V nejméně vhodnou dobu.. Ačkoliv.. kdy JE vlastně vhodné onemocnět? Jasně, že nikdy, ale někdy jste rádi za to, že můžete ležet v posteli, místo toho, abyste seděli ve škole na zadku a poslouchali něco, co jde stejně jedním uchem tam a druhým ven.
Každopádně.. tato neočekávaná a záludná nemoc mi dost posrala pokazila vysvědčení. Opravdu nedoporučuji omdlívat před dvěma opravnými zkouškami. A taky jsem díky ní nemohla zařizovat některé věci, které byly fakt nutné. A nemohla na zkoušky divadla. Sice fakt nestojí za moc, ale.. člověku to hraní začne chybět.
Nerada to říkám, ale - jo, těším se do školy. Dva týdny sedět doma a hongat nohama opravdu může začít být člověku protivné. Taky jsem zjistila jednu věc: škola se přeceňuje. Za celý pololetí jsem se pořádně učila maximálně pětkrát a všechno jsem dělala na poslední chvíli. A nějak mi to vyšlo. Teda až na tu nemoc. Ale nějak jsem na to asi doplatit musela, hm? Vlastně ani nevím, jak se to stalo, že už je za náma.. nepamatuju si už skoro ani polovinu z toho všeho, co se nám snažili napráskat do hlavy. Učím se proto, abych zapomenula. Meh.

Píšu tu o tom, jak je na nic, že jsem musela být v klidu a posedávat, nebo polehávat.. čas strávený díváním se na Zlatá sedmdesátá jsem mohla využít samozřejmě jinak. Třeba psaním seminárky, čtením povinné četby, nebo dělání čtenářáku. Myslíte si, že jsem něco takového udělala? Ne. Jasně, že ne. Vidíte, jak se to pře? Puberťačka a baba v jednom. Nesuďte mě.

Taky nemám vůbec náladu na lidi. Ale vlastně mi chybí společnost. Tohle nedává smysl.
Když tak sedíte doma, a posloucháte, jak za vás jiní se spoustou problémů zařizují něco, co byste vlastně měli dělat vy, a žádný problém by vám to nedělalo, říkáte si, že je všechno špatně. A začnete se cítit nepotřebně. A nevyužitě.

Fakt mám nutkání něco dělat. A nemyslím tím hraní Dobyvatele a koukání na seriály. Myslím tím něco, co má smysl. Něco, do čeho se ponořím natolik, že zapomenu alespoň na chvíli na starosti všedních dnů. (Wtf?)

Chtěla bych jít ven. Chtěla bych cítit tu zimu, na kterou všichni nadávají, chtěla bych vzít na procházku svýho psa, chtěla bych jít ke stožáru a podívat se, jak vypadají okolní vesničky, když jsou zasněžený. Fakt už mě to doma nebaví.

Až budu moct jít zase ven, a budu si stěžovat, prosím, připomeňte mi tenhle článek. Díky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama