1/1

29. prosince 2016 v 23:32 | -T. |  Příběhy na pokračování
Skvělý. Je to tu zas. Trvalo mi asi věčnost, než jsem konečně usnula a už jsem zase vzhůru. Díky němu. Co to bude dnes, nůž zapíchnutý ve stole, roztříštěné sklo, nebo strhlá garnýž? Už toho mám dost. Unavuje mě to. Ale nic proti tomu nevzmůžu. Pokoušla jsem se mu postavit už nekolikrát, naposledy to ale skončilo naraženým zápěstím a rozkouslým rtem. Opravdu už nemám chuť komukoliv vysvětlovat, že jsem spadla na schodech, když jsem pospíchala do školy. Stejně mi to nikdo nevěří a já se jim ani nedivím. Nejsem příliš přesvědčivá... ani ta báchorka nebyla zrovna moc přesvědčivá. Možná, že ani nechci, aby jí někdo věřil. Mám toho dost. Chci, aby už s tím někdo něco udělal, nějak nám pomohl.

Trvá to už dlouho, co otec pije. Myslím si, že už dávno před tím, než jsem se narodila, ale mamka tvrdí, že ne. Prý takový nebýval. Těžko se tomu věří. Každopádně - když jsem byla menší, nevnímala jsem to tolik. Nebývalo to tak strašné... jestli ano, tak jsem to prostě neviděla. Koneckonců, byla jsem malá, malé děti si většinou takové věci úplně neberou. Víc si pamatuje můj starší bratr a kupodivu to všechno bere s větším přehledem, než já. Dá se vůbec alkoholismus brát s přehledem?

Jsem naštvaná. Na něj, na bratra, na mamku, na sebe. Štve mě, že pořád chlastá, štve mě, že s tím mamka nic nedělá, štve mě, že s tím bratr žije, jako by to byla naprosto normální věc. Copak jsem jediná, kdo to nedokáže přehlížet? Někdy si tak opravdu připadám. Jako bych měla jako jediná otevřené oči. Prý nemáme na vybranou. Nemůžeme odejít, protože bychom přišli o střechu nad hlavou. Ať si ten svůj posranej barák strčí někam! Klidně budu bydlet pod mostem, než s tímhle idiotem v jednom domě.

Slyším prásknout dveře od ložnice a hlasitý smích. Ha, ha - všichni se tu smějeme, to je tak zábavný, ožralče! Je mi líto mamky. Dokážu si představit, co se tam v tuto chvíli děje. Vím, že se nemůže zvednout a odejít. Udělala to jednou - přišla ke mně do pokoje, chtěla tu spát se mnou. To si ale dovolila moc. Rozbil sklo ve dveřích a poručil jí, aby se vrátila do ložnice. Mám z toho husí kůži a dělá se mi zle, snažím se myslet na něco jiného.

Zvedám se na lokty a vytahuju mobil z podpolštáře. Do prdele. Za čtyři hodiny vstávám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama