Únor 2017

Co by kdyby

20. února 2017 v 20:14 | -T. |  Hlava do větru
Stalo se vám někdy, že jste byli stoprocentě smíření se svým osudem a když se vás někdo zeptal na dříve citlivé téma, dokázali jste konečně odpovědět s čistou hlavou a upřímně uznali, že je to za vámi? Věděli jste, že z nejhoršího jste venku a že i přes dřívější strasti ve vašem životě svítá naděje a vy zase začnete věřit, že na vás čeká štěstí? Naladíte se na vlnu reálného života a snažíte se přijímat věci takové, jaké jsou.

Pak ale přijde něco, co vás udeří silně tak, jak jste si mysleli, že už vás udeřit nemůže a všechno je zase zpět. Nevíte, na jak dlouho. Pravděpodobně dřív či později bude všechno zase v pořádku, ale minimálně pár hodin se vám všechno zase začně motat v hlavě a vy si vybavíte vaši dalekou či blízkou minulost. Přemýšlíte nad osudem a jaké by věci byly...

Ještě před pár hodinama jsem si byla na tisíc procent jistá tím, že jestli něco chci, tak je to normální, reálný vztah. Vztah, který ukojí veškeré vaše potřeby a vyplní tu obrovskou díru, co se nachází ve vašem životě. Teď tu sedím, zakazuju si brečet a myslím na pohádkový vztah co jsem si vysnila a proklouzl mi mezi prsty. Srovnávám, lituju, jsem vděčná.

Takhle už to asi na světě je. Ne vždy může být každý milostný románek ten, o kterém se píší knihy a točí filmy. Věřím tomu, že každý by jej chtěl alespoň jednou za život mít. Já ho měla. Těžko říct, jestli mě něco takového ještě potká... jestli k někomu po psychické stránce tak neuvěřitelně velkou silou přilnu. Ale pokud ne - už se tak stalo. A já vím, jaké to je. Vím, jak se cítí ty holky ve filmech a knížkách.