Koupelnové drama

15. března 2017 v 0:02 | -T. |  Nezařazeno
Já jsem normálně docela mírumilovná, abyste věděli, jo. Sice se dokážu vytočit snadno, ale většinou za to může nějaká osoba, co se chová jako totální dement. To, co mě dnes potkalo v koupelně se ale dokáže vyrovnat minimálně pěti dementům.
Je docela pozdě, noční klid, dům tiše oddychuje a já se sprchuju. Snažím se být nenápadná, ladně vlzeu do sprchy, pustím si vodu, užívám si koupele. Je mi trochu špatně při představě, že mě čeká holení, ale co už, je to nevyhnutelně nutné, udělat to musím. Zastavím vodu, natáhnu se pro pěnu na holení, nanesu do podpaží, položím pěnu na poličku, natahuju se pro žiletku - a ta kurva malá kovová spadne!!!!! Už při pádu dolů zatnu zuby a zavírám oči při představě dopadu na zem. Rána jako kráva, ale co. Zvednu tu malou svini, co na sebe upozorňuje víc, než je nutné a vracím ji zpět na bezpečné místo. Tu tu tuuu, vesele si v hlavě pobrukuju, přeju si už ležet v posteli, nejraději bych okažitě vylezla z té ďábelské sprchy, na kterou dnes nemám náladu, a zplesnivěla v posteli. Svižnými tahy upravuju své podpaží a soustředím se na to, abych se (nebezpečně ostrou!!!) žiletkou nepořezala. Když ji vracím do kelímku a natahuju se pro sprchovou hlavici, můj pohled se zatoulá na opile vypadající sprchový gel stojící hned vedle pěny na holení. S povzdychem opět zavírám oči a zatímám zuby. Vím, co přijde. Co ale nevím, je to, že naoko přátelštější sprchový gel s sebou vezme (zase!!!!) i pěnu na holení. Tak tam tak stojím, ve mně se tiše vaří krev, přidávám vodě na teplotě, snad abych se opravdu dostala do pekla a už to měla za sebou a po chvíli pomalu zvedám ty dvě sémě ďáblova. Jsem ve stavu kdy bych nejraději všechny gely, šampony, mlíčka, kondicionéry a serepetičky poshazovala a utekla, ale uklidním se a snažím se vychutnat horkou sprchu. Holení pokračuje, přichází nejméně oblíbená část - nohy. Na koleni se mi samozřejmě jako vždy podaří pořezat a tak mám z čiré vody rázem koupel v krvi. O vlasech - dokonale stáhlých v drdolu - které jsem si dnes umývat nechtěla a stejně byly mokřejší než zbylá část mého těla, ani nemluvím.
Po absolvování drastického holení se skloněnou hlavou, nahrnující se krví do mozku a bolestí za krkem jsem celá vyčerpaná vylezla, osušila se, zavřela se do pokoje, sáhla na nohy s pocitem dokonale oholené pokožky... a narazila na posraný neoholený pás!!!! Proč, proč, sakra !?
Kdo by věřil, že sprcha může tolik unavit.
Dobrou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama