Víno

11. března 2017 v 1:27 | -T. |  Nezařazeno
A takhle to chodí. Večery, kdy dojdete domů v podnapilém stavu, kdy si omylem roztrhnete oblíbené džíny vlastní hloupostí (a opilostí) - ano, stalo se mi to právě teď - kdy vám nad hlavou svítí nádherný měsíc. Večer, kdy chcete běhat, vznášet se, křičet. Všechno. Oblkopeni skvělýma lidma a ačkoliv se vám ruka toulá někam, kam nemá, myslíte na někoho, kdo tam s váma v danou chvíli není. A vás to mrzí. A snažíte se všechno přizpůsobit té osobě, i když víte, jak nesmyslné to je. Není vám přece 13, ne? Tak proč to děláte? Máte to zapotřebí? Stejně to necítíte stejně. Teda asi.
Do prdele, ty kalhoty mě fakt serou, já je mám ráda, jsou moje oblíbené, tolik jsme toho spolu zažily! A to se roztrhly jen kvůli tomu, že jsem se chtěla pohodně uvelebit. Asi bych si měla dát raději pyžamo. Ale stejně - co bude s těma kalhotama? Spraví je mamka? budu si muset koupit nové? To je mi ale dilema. Této situace jsem se vskutku bála. Co s nima bude!?
Proud myšlenek.
Já bych se chtěla zamilovat. Ale ona láska nepřichází moc ryhle, co. Já to vím. Tu nemůžete uspěchat. Ale když já bych ráda. Tolik předtav, kolik v hlavě nosím... tolik plánů a citů. Nic z toho nemůže být využito v reálném světě.
Drsná romantika. Kurva, jak to víš, jak víš, co mám ráda? Je to společné, nebo ne? Já tohle opravdu vyžaduju, ale co je moc, to je příliš. A já prostě nevím, co si o tom myslet. Nevyznám se. Záhada. Čekání. Představy. Důstojnost. Nějakou ještě mám, ale s tebou bych ji ráda ztratila. Dokonalý pár, dokonalé tělo. Sex. Chybí mi a chci ho s tebou. A je mi jedno, že...
Možná je to jen hloupá představa v mojí v hlavě o jisté... dokonalosti. O něčem, po čem jsem celou dobu toužila. A teď to mám téměř na dosah - ale... nemůžu to mít. Nebo můžu? Já vlastně nevím. A nevím, jesli to vědět budu. Mám ráda záhady. Bude to těžký oříšek, myslím si ale, že mi za to bude stát. Protože... už jen to málo - to krásné málo co jsem dostala mě přuvádí k myšlenkám, které by měly být zakázané.
Moje rty chutnají jako víno. Ochutnáš?
Jak bys to udělal, hm? Chytl bys mě pevně a nečekal bys na mou reakci, nebo by ses mi podíval zhluboka do očí a čekal, co ti dovolím? Dovolila bych ti vše. Pevně doufám, že se přikloníš k první verzi. Protože to já ráda. A ty taky, že ano? Vím to. Jsem si tím jistá. Tak mi to dej a budeme oba spokojení. Chutnám jako víno.
Jak moc máš sakra rád víno!?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama